Žoržet je překrásná splývavá látka. Je zčásti průsvitná a vyznačuje se matným povrchem s lehkou zrnitostí. Výborně se hodí pro šití dámských společenských šatů, sukní nebo halenek. Mně osobně žoržet připomíná prvorepublikovou herečku Jiřinku Sedláčkovou. Dle mého názoru to byla nejpůvabnější a zároveň nejpříjemnější a nejkomunikativnější herečka té doby. Přiznám se, že už jako mladík jsem se do ní zamiloval poté, co jsem zhlédl film „Eva tropí hlouposti“, kde se stala životní partnerkou Oldřicha Nového. Jiřinka Sedláčková po sobě zanechala několik fotografií, z nichž na jedné je jejím písmem vepsáno vyznání lásky. Bylo to před vánočními svátky roku 1935 a tehdy jednadvacetiletá dívka se tam podepsala jako „Georges“. Georges neboli „žoržes“, což je skoro totéž, co žoržet.

Kdybych měl tehdy možnost Jiřinku Sedláčkovou oslovit jako přibližně stejně starý mladík, možná bych se o vyznání lásky pokusil i já. A kdybychom spolu trávili volný čas, splývavý žoržet bych jí daroval už pro tu zajímavou shodu těchto slovních výrazů. Půvaby prvorepublikové herečky by v šatech z žoržetu mohly být neodolatelné, s touto tkaninou bychom mohli zajít na reprezentační ples a mohli bychom pak trávit společný čas i na různých společenských oslavách.

Žoržet je pro takové akce vhodný materiál, zrovna teď jsem objevil společenské šaty z tmavě modrého žoržetu bez ramínek. Vypadají fantasticky a jestliže je žena šikovná a dokáže si šaty ušít sama přímo na míru, může mít šaty nejen jedny, ale třeba i celou kolekci pro společenské události. Mít doma šicí stroj a umět šít je velké plus. Dokážu to ocenit, protože jsem také na šicím stroji něco ušil. A možná, že bych se pokusil šít i z žoržetu pro Jiřinku Sedláčkovou, kterou bych si přál mít po svém boku častěji. A později třeba i jako svou budoucí manželku.